Co skutečně vlastníme? Lekce z bankovky za 10 milionů dolarů

Na fotografii držím bankovku v hodnotě 10 milionů zimbabwských dolarů.
Deset milionů zní jako obrovské bohatství. Přesto jste si za tuto bankovku v době hyperinflace téměř nic nekoupili.
Fascinuje mě právě proto, že velmi názorně ukazuje rozdíl mezi číslem a skutečnou hodnotou.

Číslo ještě nemusí znamenat hodnotu

Velká část našeho majetku dnes existuje v podobě čísel. Vidíme je na bankovním účtu, v aplikaci nebo ve výpisu z fondu. Podíváme se na zůstatek a máme pocit, že přesně víme, kolik máme.

Jenže samotné číslo neříká, co si za své peníze budeme moci koupit za pět, deset nebo dvacet let.

Hodnota peněz se může měnit. A spolu s ní se mění také kupní síla našich úspor. Částka na účtu může zůstat stejná, ale množství věcí, které si za ni můžeme pořídit, může být podstatně menší.

Právě zimbabwská bankovka je extrémním příkladem toho, že vysoká nominální hodnota ještě nemusí znamenat skutečné bohatství.

Nejde jen o to, kolik máme

S přibývajícími životními zkušenostmi se proto stále méně ptám pouze: „Kolik mám?" ale mnohem důležitější je pro mě otázka:

V jaké podobě svůj majetek držím?

Co skutečně vlastním? Mám svůj majetek pod kontrolou? A co je ve skutečnosti pohledávkou nebo závazkem jiné instituce vůči mně?

Peníze uložené v bance, podíl ve fondu, nemovitost nebo fyzický majetek mají různé vlastnosti. Každá z těchto forem může mít v dobře promyšleném uspořádání majetku své místo. Nejsou však zaměnitelné a nejsou vystaveny stejným rizikům.

Proto podle mě nestačí sledovat pouze výslednou částku. Důležité je také rozumět tomu, co se za ní skutečně skrývá.

Klid nevychází z jednoho čísla

Nejde mi o strach ani o nedůvěru vůči bankám či finančnímu systému. A už vůbec ne o hledání jednoho aktiva, které má vyřešit úplně všechno.

Jde mi o rozložení majetku tak, abych nebyla závislá pouze na jedné instituci, jedné měně, jednom typu aktiva nebo jedné zemi.

Část majetku chci mít v něčem, čemu rozumím. V něčem skutečném, co není jen záznamem na obrazovce a jehož vlastnictví je možné jasně doložit.

Pro mě tuto úlohu zčásti plní fyzické zlato a stříbro.

Ne proto, že bych se snažila předpovídat jejich cenu nebo hledala rychlý výnos. Vnímám je především jako jednu z možností, jak uchovat část vytvořeného majetku v reálné a srozumitelné podobě.

Vlastnit fyzický kov není totéž jako sledovat jeho cenu

Při rozhodování o drahých kovech považuji za důležité rozlišovat mezi finančním produktem navázaným na cenu zlata a skutečným vlastnictvím fyzického kovu.

Na první pohled mohou obě možnosti vypadat podobně, ale jsou zcela rozdílné. 

Pokud chci mít část majetku mimo běžný finanční systém, potřebuji vědět, že konkrétní fyzický kov skutečně patří mně. Zajímá mě také, kde je uložený, jak je pojištěný, za jakých podmínek s ním mohu nakládat a jak snadno ho mohu v případě potřeby prodat nebo si jej nechat vydat.

Cena je tedy jen jednou částí rozhodování. Stejně důležitá je právní forma vlastnictví, bezpečnost uložení, dostupnost a možnost kontroly.

Otázka, kterou stojí za to si položit

Bankovku za 10 milionů zimbabwských dolarů si nechávám jako připomínku, že mezi částkou a hodnotou může být zásadní rozdíl.

Při přemýšlení o vlastním majetku proto nepovažuji za nejdůležitější pouze otázku, jak vysoké číslo vidím na výpisu.

Ptám se také:

Co za tímto číslem skutečně stojí?

Co opravdu vlastním?

A budu mít nad svým majetkem kontrolu i tehdy, když se okolnosti změní?

Pokud si podobné otázky kladete také a chcete si udělat jasno v tom, jakou roli by ve vašem majetku mohlo mít fyzické zlato nebo stříbro, ráda s vámi možnosti v klidu projdu.

Bez nátlaku a bez předpovídání budoucnosti. S důrazem na to, abyste rozuměli tomu, co vlastníte a proč.